Písnička o rozchodu z vašeho vlastního příběhu

Po rozchodu lidé odjakživa sahají po hudbě: smutná písnička pořád dokola, naštvaná v autě, první veselá ve dni, kdy se to zlomí. Vložit do písničky vlastní příběh je o krok dál. Když napíšete, co se stalo, a uslyšíte to zazpívané, zmatené klubko pocitů najednou dostane tvar a konec — a je o kousek lehčí.

Tahle písnička je hlavně pro vás. Popište, co se stalo, tolik, nebo tak málo, kolik chcete, a řekněte, kde právě jste: pořád to bolí, zlobíte se, nebo už odcházíte s úsměvem. Text vznikne z vašich slov a skutečný hlas ho nazpívá zhruba za minutu. Nemusíte ji nikomu ukazovat a skutečná jména v ní být vůbec nemusí.

• Ta smutná. Pomalá balada s klavírem nebo R&B na první dny, kdy to potřebujete pořádně prožít. Text ať upřímně přizná, že vám chybí.
• Ta naštvaná. Rock nebo hip hop s pořádným rytmem na dny, kdy už máte vyplakáno. Držte se svých pocitů, ne nadávek.
• Hymna na cestu dál. Svižný pop nebo taneční písnička na ráno, kdy se probudíte a zase se cítíte sami sebou.

Klidně si udělejte jednu na každou fázi. Ta třetí bývá ta, kterou si člověk nechá.

Písnička o bývalém se tvoří skvěle, zveřejňuje se už hůř. Než ji pošlete dál, zkuste si představit, jak se na to budete dívat za měsíc. Vynechte skutečná jména a soukromé detaily, které by mohly někomu ublížit nebo vás později zahanbit. Poslat ji bývalému málokdy dopadne podle plánu. Pustit ji kamarádkám u vína, zpívat si ji v autě cestou z chaty nebo si ji nechat jako soukromou připomínku, jak daleko jste došli — to obvykle udělá mnohem větší radost. A až se jednou ohlédnete, bude to kronika jednoho těžkého jara, ze kterého jste vyšli silnější.