Písnička pro maminku z vašich společných vzpomínek

Mámě obvykle děkujeme po kouskách: esemeska na Den matek, objetí na nádraží, „mami, už musím, pa“ na konci hovoru. A pak ty krabičky s řízky a buchtami, které vám balí na cestu zpátky do města, i když je vám třicet. Dlouhá verze toho, co jí dlužíme, zůstává nevyslovená — čeho se kvůli vám vzdala, co vás naučila bez jediného slova, co chápete teď a v patnácti jste nechápali. Písnička to řekne za vás, a vy přitom nemusíte polykat knedlík v krku.

Napište pár vět: jak jí doma říkáte, na kterou chvíli s ní pořád myslíte a za co jste jí nikdy pořádně nepoděkovali. Z těch detailů vznikne text, kolem nich se složí melodie a zhruba za minutu ji zazpívá skutečný hlas. Pošlete ji v obyčejné úterý, na Den matek, nebo v den, kdy se sami stanete rodičem a najednou všechno pochopíte.

• Den matek. Mezi kytkami a kreslenými přáníčky od vnoučat vynikne písnička od dospělého dítěte.
• Když odcházíte z domu. Na vysokou, do ciziny, do prvního vlastního bytu: nechte jí písničku jako rozloučení, které si může pouštět pořád dokola.
• Když se stanete rodičem. Nic vám mámu nevysvětlí rychleji. Písnička, která říká „teď už to chápu“, je dárek, který si schová navždy.
• Její odchod do důchodu nebo těžký rok. Když je pro jednou ona ta, o koho je potřeba se postarat.
• Jen tak. Písnička v obyčejný všední den, bez důvodu, často zasáhne nejvíc.

Vzpomeňte si, co jí hraje v kuchyni. Máma, která si u žehlení zpívá české hity z osmdesátek, pozná vlastní styl v melodickém popu. Té, co jezdila s kytarou pod stan, sedne folk jako od táboráku. Na tiché poděkování se hodí akustická písnička, na tu, kterou jí celá rodina zazpívá u nedělního oběda, něco veselejšího. Pokud vyrůstala s jiným jazykem, nechte písničku zazpívat v něm, i když v něm už sami psát neumíte. A držte se obyčejných slov: máma uslyší smysl dřív než rýmy.